Úvod do organofosforových polymerů

Ve 30. letech 20. století zahájil JA Alvin z DuPont ve Spojených státech výzkum organofosforových polymerů pomocí bisfenolu A k reakci s chloridem fosforitým za vzniku nerozpustných a netavitelných produktů. Od 40. let 20. století je účelem studia organofosforových polymerů hlavně najít polymerní materiály s jedinečnými vlastnostmi, jako je zpomalovač hoření, odolnost proti vysokým teplotám, odolnost proti rozpouštědlům, flexibilita při nízkých teplotách a odolnost proti UV záření. Nyní byl rozšířen o zavedení organických skupin na hlavní řetězec anorganických fosforových polymerů. Například cyklizovaný trimer dichlorfosfinu (NPCl2)3 lze polymerovat na lineární polymer při vysoké teplotě a poté je atom chloru nahrazen alkoxidem sodným, aby se stal polyalkoxyfosfinovým polymerem: Když R je CF3CH2, C3F7CH2 Teplota tání polymer má teplotu až 240 stupňů nebo více a lze jej použít jako trubky a těsnění odolné vůči oleji{10}, jakož i jako materiály odolné vůči ohni{11}}a nárazům{12}} při teplotě -60 až 200 stupňů.